Tady néni nic,
půjdem do Rudic.
Jede forman hore do kopečka,
drží v ruce bič.
Umřeli nám strýc,
nenechali nic,
Nenechali enom starý kožuch,
bude nám v něm hic.
Tady néni nic,
my jsme z Buchlovic!
Sklepní lúky
28.05.2006
Letos se počasí ne a ne umoudřit, z tmavých mračen padají proudy vody a poslední květnová neděle už je na dosah ruky. Krojovaní domácí i přes protest počasí chystají snídani pro krojované sbory, které si nechtějí nechat ujít ani letos možnost dát si do těla při kosení zámecké lúky.
Přestože je májový deštík vlahý a teplý, není jiná možnost, než se nad ránem scházet místo před zámkem ve vinném sklepě. Sbory zpívají mnohohlasně písně, holky chystají snídani pro ranní ptáčata a muzika také hraje, jakoby se nedělo nic výjimečného. I když místo vycházejícího slunce mají nad hlavami cihlový strop.
Největší odvážlivci si jdou po snídani poséct to, co se ještě dá a není zválené vytrvalým deštěm až k zemi. Ostatní zpívají, povídají si historky z loňských kosení a plánují příští rok přijet do Buchlovic s kosou na zádech a písní na rtech znova.
Nikomu nevadilo, že prší a že kosecké písně tentokrát byly více písněmi než koseckými.
Otázali se mě : „Prosím tě, vám ve sklepoch roste tráva?“ A já odpovídám; neroste, ale my jsme si ty rozlehlé lúky dokázali představit i ve sklepení.